Napsali o mně

Česká republika - výstava obrazů

Brigádnice JD Zdenka Zachariadisová je velmi dobrá kamarádka vozíčkářky Vlaďky. Zdeňka se na mě obrátila se žádostí o pomoc pro Vlaďku. Napadlo nás, že bychom mohli na chodbách uspořádat měsíční výstavu. Nazvala jsem ji BŘEZEN, MĚSÍC UMĚNÍ a někteří kolegové z JD mi s ní pomohli...

Bez finančních nákladů jsme dokázali udělat jednoho člověka šťastným a potěšit naše zaměstnance. Vlaďka se osobně přijela podívat. Někteří zaměstnanci si dokonce obrazy koupili. Pokud se o této ženě chcete dozvědět víc, podívejte se na její webovou stránku burianova.eu.

Něco o Vlaďce:

Vladimíra se narodila v Aši v roce 1961. Vystudovala střední uměleckou školu v Uherském Hradišti. Po dokončení studia pracovala jako učitelka kresby a malby v Lidové škole umění v Chebu a později odešla do Prahy, kde pracovala ve Filmovém studiu Barrandov u animovaného filmu. Její zdravotní stav jí bohužel nedovolil dále studovat a pokračovat v kariéře. Ilustrovala učebnici pro nejmenší děti, spolupracovala na magazínu Bludiště, tvořila pohlednice, je autorkou loga webové stránky pro slabozraké, atd. Maluje stejně jako žije: tiše, skromně, možná snad i ostýchavě, hlavně pro sebe, k naplnění své vnitřní touhy. Proto její díla nejsou okázalá, na první dojem atraktivní, nejdou s módou, a někdy dokonce probouzejí smíšené pocity. Ve všech jejích malbách a kresbách je evidentní snaha najít odpovědi, postavit se životu i touha po harmonii a míru.

Některé reakce, které zaměstnanci napsali do Vlaďčiny knihy návštěv:

...Vlaďko, Vaše obrázky jsou pohlazením duše mé i kolegů...
...krásně to tady s Vašimi obrázky ožilo...
...děkuji za krásný zážitek… u obrazů se dokonce zastavují i ti z mých kolegů, kteří nikdy zájem o obrazy neprojevili...

Rozhovor s autorkou:

(A – Alena Vaňková, V – Vlaďka)

A: Vlaďko, jak se vám výstava líbí? Jste zvyklá na jiné výstavní prostory...

V: Je pravda, že doposud jsem byla zvyklá vystavovat v úplně jiném prostředí, např. v galeriích, divadlech, v muzeu... Je to pro mě nová zkušenost. V tomto případě lidé na výstavu nejdou dobrovolně, jdou prostě do práce. Líbí se mi instalace a zajímavý prostor.

A: Jaké techniky používáte?

V: Od tužky až po akrylátové, olejové nebo temperové barvy, je jich mnoho.

A: A kterou z nich momentálně preferujete?

V: V posledních letech používám hlavně kombinovanou techniku – temperu, kvaš a hrudku... musím zohledňovat i možnosti, které mám na kolečkovém křesle a ve svém malém bytě.

A: Existuje obrázek, kterého byste se nikdy a za žádnou cenu nevzdala?

V: Takových je víc. Jsou to obrázky, ve kterých jsou mé hlubší pocity, osobní vzpomínky.

A: Co vám malování dává?

V: Často radost, jindy je to nutnost osobní zpovědi.

A: Máte v plánu vyzkoušet i jiné druhy umění – sochařství, malbu na hedvábí, keramiku...?

V: Ráda bych něco vyzkoušela, ale vzhledem k okolnostem není moc možností. Dělávala jsem různé věci, včetně restaurátorství a sochařství. Taky mě zajímala výroba hraček.

A: Co je vaším největším úspěchem – je to váš osobní život nebo práce?

V: Myslím, že mým největším úspěchem je fakt, že pracuji. Fakt, že jsem se vyrovnala se svou životní situací a dokážu překonávat každodenní problémy.

A: Děkuji za rozhovor. Ráda bych poděkovala ostatním zaměstnancům JD za pomoc při realizaci výstavy a těším se na další speciální akce.

Alena Vaňková, HR Coordinator CZ/SK