Napsali o mně

Vladimíra Burianová

Jen málokdo má život tak těžký a bolavý jako ona.

Jen málokdo tak statečně bojuje s nepřízní osudu i nedostatečností vlastního těla jako ona.

Jen málokdo má tak krásnou duši a dokáže tolik dávat jako ona.

Jen málokdo je tak tichý, nenápadný a skromný, proto tyto řádky o sobě nepíše ona, ale my, její přátelé.

Jsou malíři, kteří malují pro slávu, pro peníze, pro obdiv druhých, pro radost. Vlaďka maluje, stejně jako žije - tiše, neokázale, snad až stydlivě, vlastně spíš jen pro sebe, z vlastní vnitřní potřeby. Proto její práce nejsou efektní, prvoplánově líbivé, nepodléhají módním trendům a někdy dokonce není právě příjemné se na ně dívat či o nich přemýšlet. Výběr témat ani technik se léty příliš nemění. Ve všech jejích obrazech a kresbách je patrné hledání odpovědí, snaha obstát v životních bojích i touha po harmonii a klidu. I v případě portrétů a krajinomaleb nezobrazuje pouze viděné, ale nabízí nám možnost poodhalit skryté děje, tušit souvislosti a procítit či protrpět nálady daného okamžiku. Často reflektuje lidské utrpení v nejrůznějších podobách - děti v dětských domovech, lidi staré, nemocné a umírající, opuštěné, hladovějící, zoufalé, ztracené a zdánlivě marně hledající. Protiváhou a odpovědí na nevyslovené otázky mohou být krajiny projasněné teplým světlem, domy zvoucí vlídně otevřenými dveřmi a zářícími okny, nadějné a zároveň i pokorné výrazy řeholnic, základní vertikála života zobrazená věží kostela, poeticky laděné a barvami hřející kresby s dětskými motivy.

Vladimíra se narodila v roce 1961 v Aši. Vystudovala SUPŠ v Uherském Hradišti. Po ukončení studia působila jako učitelka kresby a malby v LŠU v Chebu, později přešla do Prahy a pracovala pro FS Barrandov jako koloristka kreslených filmů. Její zdravotní stav, bohužel, neumožnil další studium a pracovní rozvoj. Samostatně vystavovala v 90. letech v Chebu a v Praze. Kromě toho se zúčastnila několika skupinových výstav např. "Očima radostné zvěsti a handicapu", pořádané u příležitosti 2000 let Břevnovského kláštera. V posledních letech jí nadále zhoršující se zdravotní problémy dovolují tvořit jen občas a omezeně. Přesto ilustrovala učebnici náboženství pro nejmenší děti, podílela se na ilustracích časopisu Bludiště, vytvářela návrhy na pohlednice, podílela se na výrobě leporel pro firmu Libero, je autorkou loga pro internetové stránky pro slabozraké, vzdělává se a působí také v oblasti restaurování obrazů (např. kostely v Michli, Krči, Modřanech ...).

Prohlédněte si její díla a sami posuďte.